Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Námořnická"

8. 9. 2011

 

V tvé síle, Pane Bože můj...

to je začátek písně z Evangelického zpěvníku, č. 200. Mám tu píseň osobně velmi ráda. Vždy říkám, že si opět zazpíváme tu „námořnickou“, ale nemohu ji dávat zpívat moc často, aby se nám neozpívala, nezevšedněla – aby zkrátka zůstala stále tak pěkná.

Nejenže má tato píseň pěknou melodii, ale především slova. V tvé síle, Pane Bože můj, všem bouřím vzdoruji... O čem se to tady zpívá? Že život není jenom plavba po klidném moříčku, ale že na naší plavbě životem přicházejí bouře, životní zkoušky, kterými musí člověk projít. Úskalí, která člověk musí ustát. Nebývá to jednoduchá plavba – ten život. Ale stejně jako každá plavba někde začíná, tak také někde i končí. I život někde začíná, někam směřuje a někde má svůj cíl, přístav. Na takové plavbě hrozí nejedno nebezpečí. Jednak hrozí utonutí a člověk se nikdy nedostane do cíle; tak ztráta orientace, člověk ztratí směr a do cíle se také nikdy nedostane. Ta plavba je osobní boj každého jednotlivce. Někdy si užíváme klidu před bouří, jindy nabíráme vodu a ani nedoufáme, že další vlnu přežijeme. Ale může to být krásná plavba, když na to člověk nezůstane sám – v tvé síle, Pane Bože můj... ano s Boží pomocí se dá vydržet hodně, dá se vzdorovat všem životním bouřím...

Ať hrozí temná úskalí, neb děsí hukot vln, tvá moc vln hory povalí a zachrání můj člun... ten, kdo tuto píseň napsal si uvědomoval jednu důležitou věc, že není neohrozitelný - že člověk se v moři času ocitá na pouhém člunu, který se špatně řídí a těžko se s ním manipuluje. Každý to dobře zná. Na začátku si tu svou životní plavbu nějak naplánujeme, vysníme (za někoho to dokonce udělají rodiče), ale brzy zjistíme, že udržet směr nebývá snadné. Někdy se člověk ohlédne a docela se podiví, kudy to proplouval a že to v plánu zdaleka neměl. Někdy je člověk za tu životní zkušenost rád, jindy ji bývá poznamenán.

Mé kormidlo ty řídě sám, utišíš příval pěn, že dravým moře hlubinám neklesne loď má v plen... svěřit svůj život někomu to není snadné. Vždyť si to chce každý odkormidlovat sám – svůj život v čase přece odřídím! Ale ne vždy mi na to musí vystačit síly. Dravé moře a jeho hlubiny jsou výstrahou pro každou plavbu. Nad hlubinami každý proplouvá, ale nikdo se do nich nechce dostat. Přesto tam může někdo klesnout a cesta zpět neexistuje. Svěřit svůj život do Božích rukou, to je ta nejlepší ochrana – jiná není. Je to dokonce i záchrana!

Hle, v dáli spásy kyne břeh a blaha svítá kraj! Tam v přístav řiď mé lodi běh a v svůj dej vstoupit ráj! Poslední sloka písně je o naději, kterou každý nevidí. Na konci té životní plavby přeci jen něco je, ale bez Boží pomoci ten břeh nelze spatřit a nelze k němu doplout – jenom a pouze – v tvé síle, Pane Bože můj!

 

 
 

 



Archiv

Kalendář
<< červenec >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          


Statistiky

Online: 2
Celkem: 128907
Měsíc: 2444
Den: 96