Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.adventní neděle

12. 12. 2013

Matouš 25,1-13

O deseti družičkách

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: `Ženich je tu, jděte mu naproti!´  Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: `Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!´ Ale rozumné odpověděly: `Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!´ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: `Pane, pane, otevři nám!´ Ale on odpověděl: `Amen, pravím vám, neznám vás.´ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
 

Minulý týden jsme vstoupili do adventní doby – připomněla jsem, co advent znamená, že si tím připomínáme Boží příchod na tento svět. Ale není to připomínka něčeho, co už bylo, co se odehrálo kdysi dávno v čase, je to také něco, co se děje stále nějakým duchovním způsobem – a teď pozor - je to také něco, co se bude dít, co ještě jednou přijde, protože tak je to zaslíbeno. Zkrátka to očekávání Mesiáše má ještě takový ten eschatologický rozměr. Tedy, že se to týká těch posledních věcí tady na zemi, o kterých nikdo moc neví, ale to očekávání má i tento přesah - že bude druhý Kristův příchod, tak jak nám to říká Bible a jak to hezky říká sám Ježíš tím podobenstvím.

Ježíš začíná ten příběh také tím, že království nebeské bude, jako když – a vezme tu reálii židovské svatby, tak jak to každý tehdy dobře znal a snaží se tím vyjádřit několik věcí, na které je potřeba brát zřetel – a to si dnes také přiblížíme – to, co jednou přijde se začíná odehrávat už teď v čase očekávání, v čase bdění.

Ta role ženicha je nepřehlédnutelná – bez něj by přeci ani žádná svatba nemohla být. On je ten důležitý, kvůli kterému to všechno je. Jeho příchod se očekává, ovšem není znám přesný čas ani hodina. Ale jak to na svatbách chodí, důležití jsou i hosté, svatebčané, družičky a všechna ta paráda kolem.

My si dnes dokážeme představit, že ty družičky tam měly docela důležitou roli s tím světlem, že měly dělat ženichovi doprovod, protože byl večer a měly svítit. Protože tak to přece v židovství platí i dnes, že den začíná předchozím podvečerem – proto to světlo na cestu pro ženicha. A navíc nebyla žádná elektřina, žádné osvětlené cesty, neony jako to máme dnes. Ale byl to jen ten světélkující průvod, ke kterému se postupně každý přidával se svým světlem, až celý zářil a až došel celý na určené místo – na místo svatby, na místo hostiny.

Máme dnes zapálenou druhou adventní svíci, světla každý týden na věnci přibývá jak se blíží Vánoce, a snad je to trochu podobné jako v tom příběhu - dvě svíce hoří a dvě svíce nehoří.

Bylo deset družiček - pět jich bylo pošetilých a pět rozumných. A vzápětí, ve sledu toho příběhu se dozvídáme v čem tkvěla pošetilost pošetilých a moudrost moudrých družiček. - Pošetilé nepředvídaly, nepočítaly s komplikací, že by na ženicha musely třeba dlouze čekat a vzaly si oleje jen do lampy, který postupně odhoříval. Moudré si vzaly i do zásoby, do nádobky bokem, aby mohly olej doplnit, protože přeci jen noc je dlouhá. A kdo ví? Lepší je být připraven, než nemile překvapen.

A čekání bylo skutečně dlouhé, všechny z toho čekání usnuly. Až uprostřed noci je vzbudil křik, že ženich už je tady, a je potřeba mu jít naproti. Nejdřív dlouhé čekání a potom rychlost, akce – ve spěchu dát lampičky honem do pořádku, je potřeba dolít olej a najednou se ukazuje pošetilost a rozumnost v plné podobě. Nebo prozíravost a vlastní hloupost?

V pátek na společné mládeži v Olomouci někdo řekl, že ty jedny byly lakomé, protože se nechtěly rozdělit a ty druhé byly nedostatečně připravené.

Proč se ty rozumné nechtěly podělit, jsme se dozvěděly, bylo to z obavy, že by se nakonec nebylo dostatek světla ani pro jedny a ani pro druhé. A zatímco na honem pošetilé na radu rozumných shání olej někde v noci po kupcích, průvod se mezitím dostal na místo svatby. Dveře se zavřely.

Celý příběh končí docela smutně, protože těch pět družiček se už na svatbu nedostane. I když prosí a rády by dovnitř, tak od ženicha přes dveře slyší docela tvrdé slovo – neznám vás! Takové nepřijetí až zamrazí.

Do reality ven z příběhu nás dostává až Ježíšova výzva, která celé to napětí mírně odlehčí – Bděte tedy, neznáte den ani hodinu a v poznámce dole se dočteme, že neznáte den ani hodinu, ve kterou Syn člověka přijde. A to je pointa celého podobenství.

Co si s tím teď počít? Co nám to má říct? My už tušíme, jak jsou tady poskládány ty role – víme, kdo je ženich, víme, že je to Kristus – Syn člověka, který přichází ve své slávě jako ženich na svatbu. Přichází v temnotě jako světlo, a my máme možnost nebo lépe řečeno – máme tu výsadu se k němu se svým světlem přidat, ale musíme nějaký čas čekat a nevíme jak dlouho – může se stát že usneme, zaspíme, protože nedokážeme být tak dlouze bdělý – nakonec i všech těch deset družiček to čekání neustálo a usnulo, ale rozhodující chvíle zřejmě nastává, když očekávaný ženich přichází nečekaně. Pak se vyplatí i určitá připravenost, protože na poslední chvíli jakoby není odkud brát.

Může to být celé obraz našeho života, víry v Boha a očekávání na něj až přijde. Čekání může být dlouhé a únavné. Zatímco naše plamínky víry budou dohořívat, my si můžeme klidně podřimovat a neuvědomíme si, že neznáme čas ani hodinu příchodu. Můžeme tak klidně proklimbat hodně času, i celý život, který se dá ale využít jinak – bděle kontrolovat svou lampičku, zda je v pořádku, zda má dostatek oleje...

Proto je potřeba, abychom teď v tom předvánočním čase, nemysleli jenom na svátky, (které přijdou v předvečer Božího hodu), ale mysleli na Krista, který nás může svým příchodem jednou překvapit a zastihnout nepřipravené. Protože opravdu neznáme den ani hodinu. Vždyť jeho příchod nemáme poznačený v kalendáři, jako tam mám označeny vánoční svátky.

Bděte tedy, a ani při těch přípravách na Vánoce nezapomeňte, že Kristus přichází nejen v tom, co si můžeme naplánovat a co jsme si nachystali, ale právě v tom, co je nečekané, co se děje mimo náš plán. Myslete na to, abychom se s ním nakonec jednou neminuli.

Slovo poslání:

1 Tesalonickým 5:1-6  Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat `je pokoj, nic nehrozí´, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví.

 
 

 



Archiv

Kalendář
<< červenec >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          


Statistiky

Online: 2
Celkem: 128907
Měsíc: 2444
Den: 96