Jdi na obsah Jdi na menu
 


Boží hod - vánoční

27. 12. 2013

Introit: Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.  Ž 18,29

Touha po betlémském světle

 Jan 1,4-5; 9-10

V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.

 

Na Velikonoce sníh a na Vánoce skoro jaro se sluníčkem. Paradox.

Naše děti včera remcaly, že takové Vánoce bez sněhu nejsou ani Vánoce. Babička také prohlásila, že ji to jako Vánoce ani nepřipadá. Dětem chybí sníh, babičce asi taky chybí ty čisté vločky, které všechno schovají pod bílý závoj. A všechno bude přikryté, krásné, bílé, zkrátka idylické. - A co chybí vám? Co nám vlastně chybí, když se všichni tak snažíme a stejně to nakonec není ono? Že by to bylo tím počasím?

Říkám si, kolik takových bílých Vánoc jsme vlastně zažili? I když byly Vánoce bílé, sníh se brzy umazal, peřinka pošpinila, chybička vloudila, ale pamatujeme si to?

Celou rodinu jsem včera vyburcovala, že si půjdeme pro to betlémské světlo do katolického kostela (letos poprvé), koupila jsem pro tento účel i třídenní svíčku, aby nám světlo vydrželo po celou dobu svátků (vždycky mi to přišlo takové úsměvné, ale včera jsem si říkala, že to bude asi takové kouzelné, pěkné – vedli jsme i teorie o tom, jestli jim to světlo skutečně vydrželo a po cestě z Betléma nezhaslo a že i kdyby, kdo by se to dozvěděl? Kdo by to poznal? Světlo jako světlo, ne?) - chtěla jsem to mít všechno takové připravené, chtěla jsem mít betlémské světlo doma na stole. Ale jsou věci, které si nepřipravíte a nakonec vlastně ani to světlo, které chcete, aby vám doma svítilo, si na povel domů nepřenesete.

A jak to s tím světlem dopadlo? To světlo nám venku 3x zhaslo, protože hodně foukalo a pak to zhaslo i v tom kostele, takže další pokusy nebyly možné - takže nic jsme si domů nepřinesli. A možná to nakonec bylo celé v tom duchu, jako by nám něco chybělo, jako by to nebylo ono – prostě chyběla taková ta normální přirozená radost, na místo toho byla nějaká strojená povinnost – možná to znáte, distingovaná večeře, stromek, dárky...

Tak pořád přemýšlím nad tím světlem, které má pohlcovat naši temnotu, že je vlastně nepřenositelné - že si to nejde jenom tak jednoduše vzít, přivlastnit a přinést domů, postavit na stůl a myslet si, že se nám to celé rozsvítí a radostí prozáří, když si to všechno perfektně nachystáme ... bylo by to pěkné, ale nefunguje to tak. Není světlo jako světlo.

Určitě tušíte, že nemluvím jen o nějakém světýlku, ale o jistém vnitřním nastavení. Uvědomila jsem si, že všichni bychom hrozně chtěli mít to zvláštní světlo o Vánocích doma a nejen v kostele, kde něco vnitřně vnímáme, prožíváme – proto jsme nakonec i dnes tady. Kdyby nám to bylo už jedno, tak nevstaneme a tady tak brzy ráno nepřijdeme, vždyť je přece volný den. - Ale jsme tady – možná unavení, možná vyhaslí, možná jsme i spokojení a radostní, ale jistě i toužíme tak nějak vnitřně pookřát, nově se zapálit a rozhořet.

Přišli jsme si pro světlo Kristovo, které se rozsvítilo kdysi dávno v Betlémě jako vzkaz všem lidem, že Bůh na člověka nezapomněl, že s ním počítá. Proto přece posílá člověku do jeho temnoty světlo, a ono nám tady skutečně i dnes může nějakým způsobem zazářit - třeba ve svátosti, ve slově, které tu zaslechneme v písních, čtení, modlitbě a možná i v tom, co říkám … a bude to ten betlémský plamínek, po kterém jsme toužili a bude nás to hřát a bude nám dobře, když se tím necháme osvítit. Ale může se stát i to, co se stalo včera nám – za dveřmi kostela to zhasne a bude to nenávratně pryč.

Světlo, na které se těšíte, připravujete, chcete se s ním potkat, chcete jej přenést domů a ono se to nakonec nepodaří. To je velké nebezpečí vánočních svátků každý rok - ten náš plamínek víry, radosti z Božího narození či Božího nalezení nebo setkání nám rozfoukává vítr všech možných tradic a povinností.

Božím světlem ale nelze tak snadno manipulovat. Dokonce bych řekla na Boží světlo musí být člověk opatrný, pokud si jej chce uchovat a přenést domů, musí jej dobře střežit nesmí si jej nechat po cestě uhasit žádným větrem.

Pěkné na tom zůstává ale to, že si jej můžete skutečně odnést, že ta možnost tu je.

Komu se to nepovedlo včera, dnes má možnost se s betlémským světlem opět setkat, nemusíte brát všechno, co tu zazáří (ono to ani nejde). A nemusíte brát ani do zásoby. Ani na rok dopředu (to totiž taky nejde – nejde z toho tak dlouho svítit, protože počasí je nevyzpytatelné) – ale stačí malý plamínek, který se ve vás rozhoří a chvíli zůstane a on skutečně prozáří celý váš dům. A když přijdete příště zase, bude tu zase, i když už nebudeme to světlo oslavovat, to pravé světlo tu bude pořád, a jenom pro vás.

Izajáš 9:1  Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.

Modlitba:

Pane Bože, toužíme si vzít kus z toho tvého světla domů a možná chceme být sami světlem tam, kde je temnota, ale mnohdy to nejde. Dávej nám sílu zářit tvým světlem, nejen během Vánoc doma, ale i tam, kde pracujeme, kde působíme na druhé lidi, kde sami ze sebe dáváme. Dej Bože, ať to, co ty nabízíš, umíme přijmout, ale i nabídnout dál.

Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.   Amen.

 

Poslání: Ježíš řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.

 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi. Jan 12, 35 - 36

 

 
 

 



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  


Statistiky

Online: 2
Celkem: 128907
Měsíc: 2444
Den: 96