Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kde je vaše víra?

6. 7. 2014

 Introit: Žalm 89:9-10  Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.  Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.

I.čtení: Jonáš 1,3-10

 II.čtení: Lk 8,22-25 Utišení bouře

  Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: "Přeplavme se na druhý břeh jezera." Když odrazili od břehu a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí. Přistoupili a probudili ho se slovy: "Mistře, Mistře, zahyneme!" On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho. Řekl jim: "Kde je vaše víra?" Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: "Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?"

 

Milé sestry a bratři,

kde je naše víra? Dnešní evangelijní příběh je velmi známý. Určitě jste jej už nejednou slyšeli a přesto nás může nově oslovit a povzbudit stejně jako se to stalo právě mně.

Přihodilo se to kdysi dávno jednoho dne – Ježíš a jeho učedníci vstoupili na loď, aby se přeplavili na druhý břeh jezera. Sotva se odrazili od břehu a plavili se – Ježíš usnul. A najednou se přihnala bouře s vichřicí, začali do lodi nabírat vodu a byli ve velkém nebezpečí. A jak evangelista Lukáš popisuje, probudili Ježíše s obavou, že tam všichni zahynou, že přijdou o život. A jako v zázračné pohádce - Ježíš vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám a vše ustalo a bylo ticho. A pak se Ježíš obrátí k učedníkům s provokativní otázkou – Kde je vaše víra?

Ten příběh je více nabitý symboly, než by se nám dnes podařilo vypátrat zda se skutečně takto odehrál či nikoli. A tou symbolikou má k nám dnes také promlouvat.

Vše to začíná jednoho dne – jednoho dne jsme se kdysi i my rozhodli vstoupit s Ježíšem na jednu loď. To je dobré si uvědomit. Na začátku bylo rozhodnutí, možná touha být s Ježíšem na jedné lodi, kráčet s ním, vstupovat na loď...

Přechod na druhý břeh – společné překonání cesty, překonání nebezpečí... Druhý břeh nám má evokovat nový život, který nastane potom. To je to první, co nás asi jako čtenáře evangelia napadne. Když se tento týden slavnostně otevírala zrekonstruovaná smuteční obřadní síň v Bělotíně, tak po stranách byly obrazy, které připomínaly rozbouřené moře a na nich byla prázdná loď. Vše to asi nějak souvisí s tím přechodem na druhý břeh.

A vůbec ta cesta po vodě, nám může připomínat životní cestu, kdy neplujeme vždy v klidných vodách, ale zvedá se vítr, tvoří se vlny – vzniká bouře. Každý takové bouře zná, kdy se s ním lodička zakymácí a naše jistoty poklidné plavby jsou ty-tam. Sami někdy dokonce říkáme, že prožíváme bouřlivé období – někdy to zažíváme v práci, jindy v soukromí, v partnerství... kdy se začnou zvedat vlny a my najednou nevíme jak to všechno uklidnit.

Ale bouře, o které je řeč v evangeliu je skutečně životu nebezpečná. Učedníci prožívají ohrožení života a k tomu pocit osamocení. Zachvátila je panika a probouzejí Ježíše se slovy - hyneme, mřeme, zahyneme. To je ale přesně to, s čím se můžeme ztotožnit také. V ohrožení života vnímáme to samé, pocit osamocení a uvědomění, že náš život je ohraničený, konečný. Bože, hyneme, umíráme, kde jsi, že to nevidíš... Výkřiky zoufalství, když nám nebo našim blízkým jde o život. To je modlitba volání o pomoc. Když Job popisuje svoji situaci, tak ji také přirovnává k bouři - Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda; čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal. Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí - a přišla bouře."

Moře bylo vždy obrazem nepřátelských bytostí a místem mimořádného ohrožení.

Jak na moři je celý náš život – je neustále v pohybu – z jednoho břehu ke druhému. Prochází vodou klidnou i bouřlivou. Je ale také v neustálém ohrožení.

Jak ale uchopit tu situaci, kdy bouře je tak velká, že život je ohrožen? Všechny na lodi zachvátí panika a Ježíš si klidně spí. - Nikdo přeci nemůže spát klidně, než ten, který se ve svém postoji víry nebojí – stejně jako to vyznává žalmista - Žalm 3:6  Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.

V ohrožení života voláme o pomoc Boha. V ohrožení života budí spícího Ježíše učedníci. On domluví, pohrozí větru a vlnám a nastane ticho – ticho po bouři je symbol Boží ochrany.

A teď ta zvláštní otázka, která míří i k nám – kde je vaše víra učedníci? Kde je naše víra bratři a sestry? Vždyť ta naše víra se má nejvíce ukazovat v bouřích života, v ohrožení života ji nejvíce potřebujeme a nemáme ji. Ježíš se nad tím pozastavuje, protože je s námi na jedné lodi a my to povědomí jeho přítomnosti v ohrožení života naprosto ztrácíme kdykoliv se zapotácíme stejně jako jeho učedníci. Začneme nabírat vodu, potápět se, máme pocit, že jsme sami – kde je Ježíš? - ptáme se - On si klidně spí? On to s námi nenese? Neprožívá? Je tady vůbec? - Ale kde je naše víra, když víme, že Ježíš prošel všemi těžkostmi umírání a dokonce i smrtí, aby mohl být s námi na jedné lodi a my to v těch těžkostech života nevidíme.

Reakce učedníků? Zděsili a užasli – ale, ne nad tím, co jim Ježíš říká - oni věnují pozornost úplně něčemu jinému. Vnějším okolnostem - zázraku. I my někdy řešíme vnější okolnosti a přitom nám uteče to podstatné, co chce Ježíš říct. Může dojít i v našem životě k situacím, kterým se opravdu divíme a říkáme si, že to snad není možné, že se stal asi zázrak, ale základem je - mít víru a nepodivovat se nad okolnostmi. Ježíšův vzkaz nám zní – nebuďte malověrní!

Víra je totiž prostředek, kterým se vstupuje do velkých Božích věcí, ale pokud ji člověk nemá a je jen pozorovatel. Očekává jen berličku..., tak potom se jeho život víry stává plochým. My máme tou Ježíšovou otázkou přijít na to, co ta víra vlastně je.

Ježíš se nám dnes může také jevit tak, jako těm učedníkům, že spí, že v těch našich ohroženích života není aktivní, ale víme, že je dostupný modlitbou. Jenomže si musíme uvědomit, že nemusí vždy zasahovat, je to jeho rozhodnutí – my jím nemůžeme manipulovat, aby poskakoval tak, jak my budeme potřebovat. Aby hrozil a uklidňoval vše rozbouřené kolem nás tak, jak my si vzpomeneme. Aby do nekonečna léčil a uzdravoval. Aby na všechny naše bolestivé výkřiky – Bože, hyneme! Reagoval splněním našich proseb a přání. Víme, že to tak nejde a ani to tak nefunguje. A naše víra dostává zabrat, když se nám nedostává životních zázraků.

Jenomže by nám mělo stačit, že Bůh v Kristu je s námi na jedné lodi, i když není zrovna aktivní. Proto přece podstoupil utrpení a smrt, abychom mu to věřili. Nejsme sami, jsme s ním a máme věřit, že se s ním bezpečně i přes bouře a vlnobití doplavíme na druhý břeh.

Modlitba: Pane, odpusť nám naši malověrnost ve chvílích, kdy se domníváme, že jsme na všechno sami, kdy se bojíme o svůj život. Odpusť nám, že neustále toužíme po zázracích a neuvědomujeme si, že největším zázrakem je to, že jsi s námi na jedné lodi. Amen

Slovo poslání: Žalm 107, 23-32

Kázání bylo inspirováno ranním slovem na Radiožurnálu, kde byl hostem prof. Petr Pokorný.

 
 

 



Archiv

Kalendář
<< červenec >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          


Statistiky

Online: 2
Celkem: 128907
Měsíc: 2444
Den: 96