Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sexagesimae (60 dní před velikonocemi)

27. 2. 2011


Ex 13,19 - Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti. Ten totiž zavázal Izraelce přísahou: "Až vás Bůh navštíví, vynesete odtud s sebou mé kosti."

 

Milí bratři a sestry,

s dětmi na náboženství teď probíráme ten mohutný exodus – odchod Izraele z Egypta, z domu otroctví, z domu služby – jak se píše v Písmu. A že ten odchod nebyl jednoduchý, to si jistě sami vybavíte – deset egyptských ran muselo přijít, než farao svolil své nejvymakanější otroky propustit. Bylo to hotové Boží dopuštění. Odcházelo se v noci, na kterou byli všichni Izraelci velmi pečlivě připraveni. Jedl se v chvatu beránek bez vady a nekvašený chleba. Byla to velká noc pro Izrael, kterou si židé připomínají dodnes – to jsou židovské velikonoce. To všechno, my tady už jaksi víme, nebo vzpomínáme si, že to tak bylo. Ale že v tom chvatu bral Mojžíš i Josefovy kosti, to už nám možná při té spoušti egyptských ran uteklo. Kdysi před čtyřista léty, kdy Josef za velké egyptské parády umíral, to bylo totiž Josefovo přání...

Je to všechno zvláštní a tak trochu na hlavu postavené, ale tak se mění dějiny. Jákobův nejmilejší syn Josef se dostal nejprve do egyptského otroctví a potom i do vězení. Až tam totiž vedla bratrská nenávist a žárlivost Josefových bratrů. Ti totiž špatně snášeli Josefovu oblíbenost u jejich otce Jákoba a tak se jej jednoduše zbavili – prodali jej do otroctví a to nemluvím o tom, že jej chtěli někteří z bratrů i zabít. Ale jak víme i z vlastních zkušeností - Bůh si umí použít i zlé věci k dobrému. Josef měl vyjímečný dar, uměl vykládat sny. A to směl u Josefa rozpoznat jednou i samotný farao. Josef díky Božímu znamení ve faraonově snu dopoml k záchraně celého Egypta a samozřejmě dosáhl v Egyptě i velmi významného postavení. Kdyby Josef nevymyslel unikátní systém zásobování, tak v následujících letech by celý Egypt vyhynul hlady. Egypťané měli být proč vděční Josefovi - a také že byli!

Nakonec celá Josefova rodina přesídlila do Egypta, ale tomu nejprve předcházelo škemrání Josefových bratrů o živobytí, potom velké usmíření, odpuštění a nakonec radostné shledání s otcem Jákobem. Když Jákob v Egyptě umíral (Bible píše, že to bylo po sedmnácti letech života v Egyptě), tak jeho poslední přání k Josefovi bylo – „Nepohřbívej mě prosím v Egyptě! Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě.“ (Gn 47,29-30) Když Jákob zemřel, egypťané jej 40dnů balzamovali, potom jej 70dnů oplakávali a nakonec za obrovského smutečního průvodu doprovodili do hrobky v zaslíbené zemi. Když to viděli Kenaanci, obyvatelé zaslíbené země, říkali si mezi sebou, že Egypt má těžký smutek. A když o několik desítek let později umíral samotný Josef, tak svým bratrům řekl toto: "Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi." A zapřisáhl syny (Jákobovy) - Izraelovy slovy: "Bůh vás jistě navštíví a pak odtud vynesete mé kosti." potom se v Bibli píše: I umřel Josef, když mu bylo sto deset let; nabalzamovali ho a položili do rakve v Egyptě. (Gn 50,24-25)

Tak se ocitla jedna velká Boží rodina v Egyptě. Samozřejmě, že po 400letech byl z této rodiny v Egyptě poměrně početný národ, jistě i promíšený. Ale je to všechno velmi zvláštní. Tento příběh rodiny, jedné věřící rodiny nám ukazuje, že vztahy uvnitř mohou být opravdu různé - někdy nenávistné, někdy žárlivé, někdy je tam smíření, někdy radostné shledání a někdy je třeba i odpustit. Tak to přece známe i z těch dnešních rodin a přece je ta biblická rodina v něčem jiná. Vždycky je tam důležitý otec, jako hlava rodiny, protože ten dává svým potomkům požehnání a taky opakuje zaslíbení – tedy to, co Bůh slíbil jejich otcům...

Víte, ten Josef se měl nakonec v Egyptě parádně, dalo by se říct, že nic mu tam nechybělo. Ale to nic nemění na tom, že jednou tento lid Egypt opustí a Josef o tom ví a věří tomu, jde totiž o Boží zaslíbení. Stojí proto o to, aby – až se to jednou stane – byly jeho kosti z Egypta vyneseny.

My můžeme krásně pozorovat a konstatovat, že se to všechno skutečně tak stalo – Mojžíš na Josefovy kosti přitom všem spěchu nezapomněl. A Bůh své sliby plní. Jestliže slíbil zaslíbenou zem, musí někdy přeci nastat cesta do této země. A to Josef ani netušil, jak se po staletích bude Boží lid v Egyptě mít – či spíše nemít, dokonce ani nevěděl, jak dlouho to bude trvat. Čas a trvání není v naší moci! Zajímavé ale je, že Josef sám v Egyptě jako otrok začínal a když se situace zvrtla, najednou byl nejbíže faraónovi – Josefova rodina byla v Egyptě vítaná a velevážená a měla v Egyptě jednu dobu jméno. Ale po čase se na vše zapomnělo a nakonec celý Izrael v Egyptě končí tak, jak tam kdysi Josef začínal. Zvláštní, zvláštní jak se dějiny jednoho národa mění, ale přesto tam něco zůstává neměnné – a to víra v jednoho Boha!

Ta víra byla někdy velmi komplikovaná až rebelská. Cesta do zaslíbené země nevedla žádným rájem, ale pouští - to už také víme. Naše cesta víry také není snadná, také je někdy komplikovaná, rebelská a také by se dalo říct, že vede i tou pouští. Nebo je možné, že naše víra ještě setrvává někde v Egyptě, kde je nám zatím dobře a nebo už otročíme, ale ještě nám to nedochází – to nevíme, kde se přesně časově nacházíme. Každopádně příběh věřícího lidu nám chce říct, že situace se kolem nás bude různě měnit a možná i opakovat a nikdo neví, jak dlouho to potrvá. Možná se bude v závislosti na okolnostech měnit i naše víra a vztah k Bohu. Je tu ale zaslíbení, které stále trvá – Bůh ještě jednou přijde, Bůh vyvede, Bůh vysvobodí, Bůh zachrání svůj lid! Za jakých svízelných okolností to bude u nás – nikdo neví.

Bratři a sestry, dávno je pryč doba, kdy tu byla víra našich otců. Možná že ani žádná nebyla a my celý ten příběh slyšíme poprvé – nevadí! Dětem na náboženství říkám – tady nemusíte věřit, tady se pouze setkáte s příběhem Božího lidu. Je dobré se s ním setkat, je dobré jej znát. Kdo nezná příběh, neví nic o Bohu, jak v něj potom může uvěřit?

V té naší Boží rodině, v církvi - ten příběh pokračuje. Už není potřeba, aby někdo vynášel naše kosti až nás Bůh navštíví. Zaslíbená zem je Boží království, je to místo u Boha a s Bohem. Hrob bude odvalen a zůstane prázdný. Ten veliký exodus se ještě jednou bude konat – máme to slíbeno, ale my jej nebudeme číst jako příběh Božího lidu v Bibli ve Starém zákoně. Bude to náš příběh, jako lidu Božího - a to v Novém zákoně!

Modlitba:

Pane Bože, ty jsi nám poslal Pána Ježíše Krista, aby nás zachránil – nechce brát pouze naše suché kosti jako bral Mojžíš ty Josefovy, ale chce nás zachránit celé – Pane Bože, prosíme abychom této plánované záchraně uvěřili, někdy je to pro nás těžké, někdy nedoufáme a ztrácíme naději. Prosíme, pomoz naší nedověře! Amen.