Třetí adventní neděle
Introit: Izajáš 40:3 Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!
I. čtení - Lk 1,57-66; II.čtení - Jan 1, 19-28
Všimli jste si, že v biblických textech, které se čtou v adventní době se vždy zmiňuje i Jan Křtitel? Proč? Copak si vánocemi připomínáme i jeho příchod na svět? No vlastně ano. Když bychom otevřeli Lukášovo evangelium, tak hned na začátku tam máme předpověď narození Jana Křtitele a až potom následuje předpověď narození Ježíšova. Potom se tam popisuje setkání dvou těhotných žen, Marie a Alžběty (a že byly spřízněny není žádným tajemstvím) a samozřejmě to není nikdo jiný, než matka Janova a matka Ježíšova.
Dnes jsme v prvním čtení slyšeli jak se narodil Jan. Jan, který proti očekávání nedostal jméno po svém otci. Z toho čtení to vyplynulo tak, že Alžběta rozhodla a jakoby oněmělý Zachariáš jen přitakal – jo, bude se jmenovat Jan. Ale tak to není, ten příběh je mnohem zamotanější. Skoro jsme v pokušení říct, otevřete si doma Písmo, nalistujte začátek Lukášova evangelia a přečtěte si jak Jan k tomu svému jménu přišel. Pátrání po Janově jménu necháme na doma a já se znovu zeptám příští neděli.
Při čtení Lukášova evangelia samozřejmě po Janovi následuje ta část o narození Ježíše, ale to si necháme také na příště – anděly, dítě v plenkách – to bude součást i dětské vánoční slavnosti.
Nyní opustíme zvěsti o narození. O dětství a dospívání Jana a Ježíše se stejně v Bibli nic nedočteme. A přeneseme se do situace, jak tito dva (Jan a Ježíš) vystoupili na veřejnost. Takže Jan zvaný Křtitel, stejně jak se dříve i narodil, tak se také i dříve dostává do povědomí lidu.
V tom druhém čtení jsme slyšeli, že toto je svědectví Janovo – a co je vlastně tím Janovým svědectvím? - tím svědectvím v první řadě je: "já to nejsem". Na otázku - kdo jsi? Jan odpovídá kněžské elitě z Jeruzaléma – Já nejsem Mesiáš. Ne. Nejsem. 3 x NE. I když jak je psáno, že od narození s ním (Janem) byla ruka Hospodinova, což v překladu znamená, nejen že mu Bůh žehnal, ale měl pro něj i zvláštní pověření, poslání, úkol - přesto on, Jan, není Mesiáš. - Něco je tam v Jeruzalémě zmátlo, když se chodí osobně ptát po Mesiáši. Že by jej nešlo dostatečně zřetelně rozpoznat? – Kdo tedy ten Jan vlastně je? - Jsi tedy Eliáš? Nebo ten Prorok? Ne, nic takového – Jan všechno tohle projektování odmítá – jediným jeho svědectvím je, že on to není. - Za koho se tedy ty sám pokládáš? Znějí dál dotazy z řad zástupců jeruzalémského chrámu – "jsem hlas volajícího na poušti – urovnejte cestu Páně", jak to řekl prorok Izaiáš tak odpovídá i Jan.
Mesiášské očekávání je v plném proudu, ale vůbec není jasné, kdo ten Mesiáš je nebo kde vlastně je. Někdo, jménem Jan na něj jen poukazuje, to je jeho úkol a sám o sobě říká, jsem jen hlas volajícího v pustině.
Farizeové na Jana vypálí další otázku – proč tedy křtíš? - "Já křtím vodou", odpovídá Jan. No nakonec i my faráři, touto svátosti pověření křtíme jen vodou, na znamení, že někde mezi člověkem a Bohem probíhá křest ducha. Nikdo z lidí vás nepokřtí tak, že na vás v ten okamžik padne víra a všechno se rázem změní, o tom věděl své i Jan. Duchovní křest je věc Boží. Proto se stále divím, že od křtu vodou lidé stále očekávají nějakou proměnu, možná i ochranu, ale takové působení skutečně není v lidské moci. Je to především věc víry a až potom se mohou dít věci, o kterých se nám ani nesnilo.
Mě moc zaujalo to, jak Jan těm farizeům odpověděl - "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte - ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi." O tom křtu vodou jsme si to už před chvílí pověděli, ale to zajímavější je to, že - uprostřed vás (uprostřed nás) stojí, koho vy neznáte (koho my neznáme).
My to pořád zpíváme a v písních se to opakuje – kde Pane jsi, kde máme hledat tvoji tvář – ale uprostřed nás stojí někdo, koho neznáme, koho jsme ještě plně nepoznali. A můžeme se ptát, kde to místo uprostřed nás je - je to tady v kostele? Je to v tuto chvíli? Kde to je? Je to uprostřed nás samotných? Je v nás prostor, který moc neznáme? To je možná to slovo – uprostřed nás, nás samotných, zkrátka v nás je prostor pro Boha a my o něm možná ani nevíme.
Teď trochu odbočím, ale uvidíte, že ne moc – v pondělí mi naše Niki řekla, že ještě nějak moc nezažívá tu pravou vánoční atmosféru. Co by to jako mělo být? zeptala jsem se. Už bys měla dát na stůl aspoň ten vánoční ubrus, řekla - že by to bylo tím starým ubrusem - pomyslela jsem si - to snad nemyslí vážně. Takže ve vůni cukroví to taky není a v obchodě to taky není, tak kde to teda je? Niki to nakonec vystihla, aniž by to tušila - právě tím slovem atmosféra – legrační totiž je, že ta „atmosféra“ je někde mezi nebem a zemí. Jak tedy chceme něco takového zažívat tady na zemi než tak, že se duchovně přeneseme někam jinam. Nejde ale o lítání někde v atmosféře (tedy v oblacích), vždyť sama atmosféra drží naši gravitaci, drží nás při zemi, ale ne proto abychom byli přízemní a uzemnění. Atmosféra chrání pozemský život před nebezpečnou sluneční a kosmickou radiací a svou tepelnou setrvačností snižuje teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (to jsem si vyčetla :-).
To co potřebujeme, to co nám všem chybí, není tedy žádná atmosféra, ale duchovní rozměr, protože už tehdy to řekl Jan a platí to i dnes a stále platit bude dokud on nepřijde, že uprostřed vás (nás) stojí, koho vy (my) neznáte.
Dnes zapalujeme třetí adventní svíci a uvědomujeme si čas Boží blízkosti, čas Božího přicházení. Otázka pro posluchače dnešního evangelia ale zní - jak jsem ti blízko Bože já sám? Jak já k tobě často přicházím? Jan je hlas volajícího v pustině, v pustině našeho srdce a jeho druhá část svědectví zní takto: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
Svědectví Janovo o Božím Synu jsme právě slyšeli a jaké bude o něm to naše svědectví?
Poslání 1 Kor 3,11-17
"Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen. A to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy nebo slámy, dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den. Neboť se zjeví v ohni a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu. Sám sice bude zachráněn, ale projde ohněm. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy."