Adventní zamyšlení
Adventní zamyšlení
Čím více se rozmáhá tma, tím více svítících světel kolem nás. Používáme žárovky, zářivky, halogeny, abychom si posvítili na cestu, na svou práci, na sebe, nebo abychom se nebáli. Bez možnosti zmáčknout vypínač si život už neumíme představit. Ono umělé světlo jako by mělo vytěsnit tmu ve všech možných podobách.
Přáli bychom si, aby tma odešla, například trápí-li nás podlomené zdraví. Toužíme, abychom neměli nedostatek a nejistotu ve svém zaměstnání. Přáli bychom si méně nedorozumění a násilí ve vztazích mezi generacemi, především mezi našimi nejbližšími. Přejeme si šťastný domov, více dobrých a povzbudivých zpráv ze světa, světlou perspektivu pro všechny odstrčené a slabé. Ale v určitém bodě to člověk musí vzdát a přiznat si, že temnota tady existuje. Pouhým přáním ji neodstraníme. Jak se s tím vyrovnat? Když zavřeme před ní oči? Naopak. Tma nutí oči ještě více otevřít, přijmout ji a tak dává šanci spatřit hvězdy, nad námi i v sobě. Den i noc, bolest i úleva jsou součástí života. Procházíme jimi i proto, abychom byli blíž lidem zasaženým temnotou podobně jako my, nebo ještě víc. Abychom se sami stali světlem.
A tak hledejme v sobě a v celé naší společnosti odvahu, nejrůznější odstíny temnoty rozpoznat a dokázat je pojmenovat. Jinými slovy, nenazývejme temnotu světlem! Nezaměňujme zlo s dobrem. Je snadné se k tomu nechat svést. Například tím, že budeme považovat nevěru za test partnerské tolerance, nebo absenci lásky zamaskujeme hromadou dárků. Cesta ven je přestat říkat, že je to v pořádku. Odmítneme-li pojmenovat temnotu, jsme jejími zajatci. Najdeme-li odvahu před ní otevřít oči, zahlédneme nové svítání.
V adventním usebrání člověk přichází na starou moudrost, že je lepší zapálit svíčku, než si stěžovat na tmu. Budeme sice dál zápolit se svými chybami, slabostmi a neschopnostmi. Ale bude nás provázet naděje, že světlo je silnější než tma.
Přeji vám, ať vás Adventem a Vánocemi provází a naplňuje světlo Kristova příchodu.
Marek Zikmund